Co by to bylo za internetové stránky, kdyby se tu nezmiňovalo životní prostředí. Nuže: já měl v životě jen tři osobní auta a najezdil jsem s nimi celkem 300 – 400 tisíc kilometrů. Obvod zeměkoule je 40000km, tak to jsem tu zeměkouli objel asi tak desetkrát – no, to by někteří tažní ptáci snad zvládli i bez auta. Každopádně je ta zeměkoule vlastně dost malá a já si představuji obrázek té zeměkoule a na ní černou čárou vyznačené všechny ty moje trasy. A teď si představme, že podobných automobilistů jako jsem já jsou stamiliony, tak to by byl obrázek té zeměkoule pěkně počmáraný… (Aut je na světě zhruba 1,47 miliardy, v nejsilnějších letech 2017 a 2018 bylo vyráběno ročně zhruba 97 milionů aut).
Ale už k věci. Jak každý ví ještě ze školy, zeměkoule je koule o poloměru še-tři-se-osle, tedy 6378 km. Když si ji nakreslíme v měřítku jedna ku milionu, tak bude mít průměr 2×6378 mm, tedy zhruba 13m, což by mohla být asi tak velikost čtyřpodlažního domu – dovedete si tu velikost představit, že ano.
Máme tu obrázek zeměkoule, to číslo vlevo značí její průměr v měřítku 1:1 000 000, tedy 2×6378 mm. Teď k tomu červenému číslu vpravo: tlak vzduchu na hladině moře činí zhruba 10m vodního sloupce, tedy veškerou zemskou atmosféru je možno si představit zhmotněnou do sloupce 10 m vody, v našem měřítku jedna ku milionu to je 0,01mm (jedna setina milimetru). Ve skutečnosti je to o něco více: s výškou ubývá zemská tíže, vzduch je samozřejmě řidčí, ale také na něj působí nižší tíže. Kdo umí matematiku, použije hypsometrický vzorec, mně to vyšlo asi 17m vodního sloupce. Na druhé straně kyslíku, o který nám jde, je v atmosféře jen zhruba 30%… V podstatě je ale jedno, zda máme jednu či dvě setiny milimetru: když si tedy představíme zeměkouli o velikosti čtyřpodlažního baráku, je její povrch kyslíkem sotva orosen.
Nuže, nějaký závěr? Mohl bych zde rozebírat chemický zákon o násobných poměrech slučovacích, ale zůstanu na českém úsloví: Nechme to koňovi, ten má větší hlavu.