Když jsem já chodil do obecné školy, byl jsem jediný brýlatý v celé třídě. Na střední škole už nosila brýle čtvrtina třídy a dnes je brýlaté mládeže zase daleko víc. Věci určitě nepřispívá, když zíráme nehnutě do počítače celé hodiny, ono to, že oko při pohledu na monitor zůstává dlouho dobu zaostřeno na určitou vzdálenost, není přirozené. Ten orgán je určen ke sledování okolí, kde jsou různé objekty v různé vzdálenosti. Fixace oka na neměnnou vzdálenost může po delší době způsobit vady zraku, minimálně je ohrožena schopnost akomodace. Zadejte si do prohlížeče „správná poloha u monitoru“ a dozvíte se víc.
Prevencí je prý správné uspořádání pracoviště, ovšem která uspořádání je to pravé, na tom se odborníci tak úplně neshodnou. Dva příklady:
Ona ta věc je složitější, než se zdá. Obrazovka člověka uhrane jako had. Mám v rodině smutný případ, můj blízký příbuzný ve dne kmital a pak celé noci sedával nehnutě u počítače, byl cesťák a tak mimo počítačové zábavy (programování a podobně) v noci i pracoval, sestavoval nabídky. Jenže mu z civění na obrazovku na krční páteři došlo ke srůstu obratlů či něco takového a tak má velké, prakticky nepřetržité bolesti v zadní části hlavy. Houser je proti tomu maličkost. Ono jak je něco spojené s páteří, doktoři s tím moc nezmohou.
Líbí se mi islám, mnohá doporučení, jež (jak jsem slyšel) Bůh vnukl proroku Mohamedovi, jsou v souladu se zdravým rozumem. Pětkrát denně volá muezín (muezzin: služebník mešity, který stojí na ochozu minaretu a svolává věřící k modlitbě), aby všichni všeho nechali a klesli na kolena a dělali kočičí hřbet, zkrátka trochu se protáhli a vytrhli se z přemýšlení. Možná i nám by prospělo, kdyby počítač čas od času překreslil obrazovku nápisem „Už toho bylo dost. Přestávka!“ a na pár minut obrazovku zhasl, a tak nás donutil dávat si pauzy pro zdraví. Jenže mnozí by se vztekali, že vyrušení přichází vždycky v tu nejnevhodnější chvíli.
Tak si tedy zírejte na obrazovku nepřetržitě, já zatím vymyslím zařízení, které bude akomodaci očí a krční páteř trénovat automaticky, aniž by to bylo spojeno s větším nepohodlím. Chce to umístit obrazovku na pohyblivý mechanismus a ten ji ve vhodném intervalu bude pohybovat dopředu a zase dozadu. Čili oči budou nuceny chtě nechtě akomodovat a tím zabráníme, aby tato schopnost – akomodace – zakrněla. Obrazovka by se rovněž měla pohybovat nahoru a dolů kvůli cvičení krčních obratlů.
Projekt:
Představuji si monitor zavěšený na ramenech, která pohání vhodně zpřevodovaný motor. Kinematické schéma je na následujícím obrázku, pákoví je čtyřpákové. Vzdálenost od očí se při neměnné poloze pozorovatele plynule mění v rozsahu zhruba 0,3 až 0,4 m. Na dalším obrázku jsou orientační rozměry (mm).
Pohybování monitoru zabezpečí vhodně zpřevodovaný motor. Chaotické (zdánlivě) pohyby obrazovky zajistí vhodný program mikroprocesorového řízení se zpětnou vazbou přes potenciometr spřažený s hřídelí pákového mechanismu.
Taky jsem uvažoval, že by se monitor dal přesouvat na kolečkách po šikmé ploše, stabilizovaný jedinou pákou, bylo by to zábavné na pohled a přitom by k přesunům postačil daleko slabší motor než v předchozím případě:
Zde se vzdálenost od očí při neměnné poloze pozorovatele plynule mění v rozsahu zhruba 0,25 až 0,4 m.
Nuže, bylo by takové zařízení k něčemu? Čert ví, chtělo by to vyzkoušet.